Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o.p.s.

Pozvánka na pracovní seminář ke stažení zde

Zápis z pracovního semináře ke stažení zde

Pracovní seminář na téma:

Osobní asistence u dětí a mladistvých se zdravotním postižením

Místo konání: Spolkový dům Jablonec nad Nisou - velký sál
Datum: 13.5.2010 od 12:30 do 15:15
Počet účastníků: 24 + 7 z CZP LK a 1 koordinátor = celkem 32 účastníků

Akci zahájila vedoucí CZP Jbc, Dana Šormová. Přivítala účastníky a představila PaedDr. Jiljí Novotného - koordinátora akce, dále Ing. Martinu Burešovou - koordinátorku projektu NROS a Mgr. Janu Havlovou, sociální pracovnici CZP Jbc.
Dále předala slovo PaedDr. Novotnému a ten vyzval účastníky, aby se krátce představili. Účastníci akce byli z řad úředníků sociálního odboru a odboru školství, dále rodiče a učitelé dětí se zdravotním postižením a osobní asistentky. Celkem se akce zúčastnilo 32 osob.

Následovala prezentace Ing. Burešové, která nás seznámila projektem „Společně najdeme cestu“ a s výsledky dotazníkového šetření blokového grantu NROS. Ostatní projevili zájem o tento materiál, proto ho zveřejníme na stránkách www.czplk.cz.

Poznámka vychovatelky ve škole - má zkušenost s tím, že učitelka na ZŠ nechce ve třídě osobního asistenta a další poznámka od učitelky, která má ve třídě žáka s osobním asistentem a setkala se s problémem, že pokud je asistentka ve třídě o hodině, žák na ni spoléhá a není tolik aktivní v učivu. Problém vyřešili tím, že asistence je pouze o přestávkách a kdy ji chlapec potřebuje.

Seminář byl pracovní, proto před přestávkou všechny účastníky Dr. Novotný rozdělil do pracovních skupina, utvořili se skupina Osobní asistentky, Státní správa společně s partnery z jiných organizací, Rodiče dětí se zdravotním postižením, Zástupci ze škol a skupina Začínajících asistentek.

Po přestávce měly skupiny za úkol promyslet a zapsat odpovědi na následující otázky:
1) Co nás trápí?
2) Co můžeme ostatním skupinám poskytnout?
3) Co od druhých potřebujeme - očekáváme?

Na práci měly skupiny cca 30 min.
Po této době následovala diskuze mezi jednotlivými skupinami, každá měla ostatní seznámit s odpověďmi a úvahami nad výše zmíněnými tématy.

1) Co nás trápí?

Skupina asistentky:

• Jaké jsou přesně vymezené kompetence pro OA a pro pedagogickou asistentku?
• Komunikace s učiteli a s rodiči - někdy není žádná komunikace.
• Osobní asistentka - zkušenost s rodiči je dobrá, ale vázne komunikace s třídní učitelkou - otázka p. Novotného - Čím to je?? - Asi problém v času.
• Osobní asistentka v MŠ - pracovní místo má přes pracovní úřad - je to místo financované na 1 rok, po 1 roce musí skončit a ÚP pošle novou asistentku. Otázka od Novotného - můžete tuto vaši zkušenost nabídnout jiné organizaci? Zatím neví, učitelky by OA chtěli ve třídě. Novotný - projekt skončí, skončí jejich práce - skončil projekt, nejsou peníze, není tady nic, kde by se shromažďovala nabídka a poptávka na tyto služby - plýtvá se penězi.
• Námitka paní ze školy - je to pouze teoretizování - mělo by to něco dát do praxe, aby se s tímto problémem dále pracovalo
• Paní Květová (odbor školství) - ustanovení zákona, že když ředitel 1x vydá ustanovení - přijímá OA na celou dobu docházky - u MŠ na 4 roky, u ZŠ na 9 let - ředitelé mají snahu to řešit, ale nemají záruku toho člověka.

Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:

• Pokud doporučíme ( zprostředkujeme) nějakou službu OA, předpokládáme, že ji občan skutečně získá, chybí t.č. možnost okamžitého čerpání služby, protože jí org. není schopna poskytnout z kapacitních důvodů, chceme, aby se každý kdo osobní asistenci potřebuje, k této službě dostal. Chybí nám zpětná vazba od poskytovatelů ( neuspokojení klienti, momentální kapacita, náklady na službu, provozní problémy, atp.), abychom měli odpovídající údaje o službě - jsou to důležité argumenty např. pro další jednání k zajištění financí pro spolufinancování služby z rozpočtu města. V ideálním stavu je více poskytovatelů služby, aby měl občan možnost výběru.
• 24 hodinové poskytnutí služby není realita

Skupina rodiče:

• Střídání asistentů, všichni rodiče to vnímají negativně.
• Přesné stanovení diagnózy - diagnózy jsou konečně stanoveny až když je dítě v MŠ anebo v ZŠ a rozhoduje se, zda OA ano či ne a může dojít k pochybení využití asistenta, např. autista potřebuje jinou službu než dítě s DMO.
• Finance - pokud by rodiče chtěli využívat OA podle svých představ, když chtějí chodit do práce, tak narazí na finanční problémy, i když budou pracovat a budou mít příjem, příspěvek na péči na úhradu této služby nestačí
• Věk OA i věk klienta - dnes je naprostá většina osobních asistentek z řad žen, maminka sděluje zkušenosti - má syna, občas měla osobního asistenta mladšího muže a fungovalo to mnohem lépe než žena ve středním věku. Rodiče si ale nemají moc šanci vybírat koho budou mít za osobního asistenta /asistentku.
• Jsme proti tomu, aby rodič vykonával osobní asistenci u dítěte přímo ve škole.
• Je nutno řešit individuálně, zda je potřeba osobní asistent po celou dobu výuky ve všech předmětech, nebo jen při nějakých, mám zkušenost, že když je ve třídě OA celou dobu, tak jaksi mají pořád někoho, kdo je postrkuje, a povinnosti, které by měly ony samy plnit, tak to přesouvají na ty OA
• OA pro více dětí se ZP.

Skupina školy:

• Integraci se nikdo nebrání, ale někdo se nedá integrovat. Pokud se rozhodneme integrovat, jak si padnou do oka OA a učitelka se nedá ovlivnit, osobní asistent by měl mít konkrétní náplň - pomoc s pohybem, hygiena, ale potom se stane, že je potřeba pomoct i jinde, záleží na komunikaci, kterou mezi sebou mají.
• Individuálně připravovat kantory na asistenci - škola může s učitelem připravovat na integraci OA. Otázka? - Má možnost říct učitel, že tam to dítě nechce??
• Obsazení třídy se dělá tak, jak to potřebuje pro svoji práci učitelka,
• Stravování osobního asistenta - není zaměstnanec školy a tím pádem za něho škola nezodpovídá, my jako škola souhlasíme s tím, že tam je, nicméně pokud je tam škola, která nevaří pro cizí strávníky, tak bohužel legislativně nelze jim oběd zaplatit. Zda by zřizovatelé nemohli zajistit výjimku, která by toto umožňovala.
• Zodpovědnost při úrazech - o přestávce, při přesunech - může se něco stát - kdo za to zodpovídá?? - legislativně ujasnit.
• Je škola veřejný prostor, kdo tam může vstoupit? - je třeba určit pravidla. - Novotný - není to nějak legislativně podloženo.
• Pí Květová (odbor školství) - škola je veřejná instituce (např. přezouvání ne) ale není to veřejná instituce v případě kdo, jak, kdy a za jakých podmínek tam může vstoupit, ano, ale s respektováním pravidel, které má škola určena.
• Dana Šormová (vedoucí CZP Jbc) - uzavíráme smlouvu my jako poskytovatel a klient (rodič dítěte) a dále my jako poskytovatel se školou, kde poskytujeme osobní asistenci.

2) Co my můžeme ostatním poskytnout?

Skupina asistentky:

• Můžeme poskytnout co nejkvalitnější služby
• Ochotu
• Osobní přístup

Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:

• Přívětivé pracovní prostředí v rámci skupin komunitního plánování, pravidelné setkávání poskytovatelů a uživatelů služby, kde mohou poskytovatelé průběžně řešit problémy s poskytováním služby, předávat si informace atd.
• Nastavení transparentního spolufinancování služby osobní asistence ze strany města - z rozpočtu města pro registrované poskytovatele soc. služeb.
• Medializaci - Jablonecký měsíčník, webové stránky města, katalog poskytovatelů soc. služeb
• Paní Květová - medializace souvisí s tím, že rodiče informujeme o tom, že se v sociální oblasti věnuje větší péče dětem a mají právo na vzdělání, jsem rozporuplná, protože jsem v pozici toho, kdo má informovat o tom, že to tady existuje, ale když máme na starosti školství, které má pod sebou školy, které by měly tyto děti přijímat - mají vůli pomoct rodičům, nicméně zákl. podmínky potřebují, na jedné straně medializujeme, na druhé straně - přišla maminka se synem s Downovým syndromem - ano přijmeme jej, ale musí mít osobního asistenta. Musely jsme tuto maminku odmítnout.
• Je třeba vyzvat legislativce, aby propojili oddělení školství a sociálního odboru, aby se propojilo školství a sociální odbor. Novotný - je to složité, jsou tam lidé přes 20 let a blíží se volby atp…
• Reakce na paní Květovou - paní ze skupiny rodičů - chtěla bych Vám za to poděkovat, je to věc, se kterou se setkáváme na komunitním plánování v Semilech, jsem ráda, že jste to řekla Vy ze školství.

Skupina rodiče:

• Zpětnou vazbu a zkušenosti, které získáme spoluprací s asistenty a se školou
• Zkušenosti - Jak to dítě samotné reaguje v domácím prostředí a když jde s námi jako s rodiči bez asistenta.
• Zpětnou vazbu o tom, zda ta služba funguje dobře, jaké poznatky máme, co se nám na asistenci líbí a s čím nejsme spokojeni.
• P. Novotný - existuje nějaká schůzka s učiteli, rodiči a poskytovateli OA? - Ano měli jsem schůzky dle potřeby, kdo z nich měl potřebu něco řešit, tak jsme to řešili.

Skupina školy:

• Prostory, které máme k dispozici, snahu a dobrou vůli.

3) Co od druhých očekáváme, potřebujeme?

Skupina asistentky:

Očekáváme lepší ohodnocení.
Bezkonfliktní spolupráce s úřady, učiteli, s rodiči

Skupina samospráva a partneři z jiných organizací:

• Očekáváme, že se podaří zajistit fungující služba OA v Jbc pro všechny potřebné
• Vytvoří se konkurenčně spolupracující ( zdravé ) prostředí u poskytovatelů osobní asistence, neměla by fungovat rivalita, je nutné, aby poskytovatelé spolu spolupracovali, pokud nemohou službu poskytnout, tak odkázat na „konkurenční firmu“
• Více mužů osobních asistentů - ale je to o financích.
• Aby osobní asistence byla dobře propojena se službou Home care a terénní pečovatelskou službou.

Skupina rodiče::

• Propojení OA a asistenta pedagoga - Novotný - je třeba, aby si MPSV a Ministerstvo školství akreditovali stejné programy, aby si je navzájem uznali. Kdyby tam byl pedagogický asistent a OA v jedné osobě. Umím si to představit, že by to šlo.
• Skupina učitelů - reakce - ano, určitě by to šlo, ale co s tím můžete udělat, když potom je 1 asistent na 3 děti, posadí tam pedagogického asistenta, který je to ochotný udělat, přiznají mi pedagogického asistenta, ale bez peněz.

Skupina školy:

• Někdo, kdo by finančně přispíval na platbu OA či pedagogického asistenta, aby tam to dítě mohlo mít asistenta po dobu, po kterou jí potřebuje.
• Nějakou legislativní změnu - propojení soc. služeb a školství, aby to bylo
• Novotný - zkoušeli jste Nadace? - ano, děláme pro to maximum, ale zatím se nic nepovedlo.
• Asistenta pedagoga dostat v nějakém rozsahu do třídy je nadlidské úsilí.
• Je těžké, když je dítě doma a potom přijde do školy a škola mu řekne, že toto dítě tam bez asistenta nemůže být.
• Pohnout v legislativě - umožnit jim vzdělání.
• Nastavení jasných pravidel.

Novotný - V rámci komunitního plánování by se mohla objevit služba, kde bychom nabídli službou nabídka poptávka tyto pracovníky, kteří někde končí atp.

Na výše zmíněných věcech, na které se jednotlivé skupiny shodly by se mělo určitě dál pracovat, závěry budou zveřejněné na www.czplk.cz

Poslední skupinou byla skupina osobních asistentek, která měla speciální úkol - sdělit, proč děláte práci osobní asistentky?
• Obecně - mám zkušenost z rodiny a práce mě obohatila, chtěla bych zkvalitnit službu OA, naučit rodinu pracovat s klientem.
• Máme zkušenosti i s OA u dětí (asistentky jezdily na tábory s mentálně postiženými dospělými), naše org. by chtěla poskytovat osobní asistenci i u dětí. Zatím se nám to daří poskytovat OA ze dne na den po dobu 24 h.
• Problémy máme stejné. Na školách nebyl zájem o naši službu, nebo jsme narazili na finance. Rodina neměla peníze na službu, potřebovali ji, ale finančně by jí nezvládli.
• Máme z Nadace Bariéry - finance na asistentku na 1 rok u klienta.

Závěry z Pracovního semináře:

1) Co skupiny trápí? - Na čem je třeba společně pracovat a řešit to:

• Zlepšit komunikace mezi resortem sociálních věcí, a resortem školským a také komunikaci mezi osobními asistentkami a pracovníky školy a zpětnou vazbu od poskytovatelů asistence státní správě a samosprávě, aby mohla s jejich údaji dále pracovat a předávat podněty na město či kraj.
• Problém je v častém střídání asistentek, kteří nevydrží na svém pracovním místě delší dobu, jak vyplynulo i z výsledků dotazníkového šetření, je minimum pracovníků, kteří pracují jako asistentky déle než 5 let. Střídání asistentů není dobré jak pro děti, tak pro zaměstnavatele, který vynaloží finanční prostředky na vyškolení asistenta a jeho zaškolení v práci. S tímto souvisí i možnosti příspěvku od úřadu práce jen na určité období, po kterém již musí financovat pracovníka organizace, které jej zaměstnává nebo rodič, na což nejsou mnohdy finance.
• Je třeba přesně určit kompetence osobního asistenta a asistenta pedagoga a citlivě určit dle míry a typu postižení u toho konkrétního žáka, jakou formu pomoci potřebuje. S tímto souvisí i věk asistentů a potřeba zapojit muže do této profese. Asistenci často konají rodiče žáků a to nedělá ve třídě dobře.
• Problém je samozřejmě i ve financích - příspěvek na péči zdaleka nepokrývá potřebu asistence ve škole po celou dobu, kdy jí školák potřebuje.
• Je třeba připravovat soustavně učitele na možnost přítomnosti žáků se zdravotním postižením ve třídě a jejich asistentů také .
• Ujasnit si legislativně pravidla pobytu asistenta v budově školy - včetně zodpovědnosti při případném úrazu atp.
• Je potřebné iniciovat legislativní změny směrem k vzájemnému uznávání vzdělávání, zejm. akreditovaných kurzů mezi osobní asistencí (kompetence MPSV) a pedagogickou asistencí (kompetence MSMT)

2) Čím se mohou jednotlivé skupiny obohatit, co mohou ostatním nabídnout:

• Školy mohou poskytnout dobrou vůli začlenit osobní asistenty do škol a své prostory k dispozici
• Rodiče poskytují zpětnou vazbu práce osobních asistentek, jak prospívá či neprospívá jejich dětem a zkušenosti jak s osobním asistentem tak s asistentem pedagoga.
• Ze strany samosprávy jde o transparentní spolufinancování, medializaci služeb osobní asistence, přívětivé pracovní prostředí na komunitním plánování, kde se poskytovatelé služeb vzájemně informují a aktuální problémy se řeší
• Asistentky poskytují co nejkvalitnější a nejprofesionálnější služby osobní asistence s osobním přístupem a ochotou vůči klientům

3) Co jednotlivé skupiny od ostatních očekávají:

• Aby byla možnost jak finanční tak personální tak, aby žák, který to potřebuje mohl mít jak osobního, tak pedagogického asistenta - je třeba řešit financování obou služeb - propojit resort školství s resortem sociálním v této problematice
• Vytvořit fungující zdravé konkurenční prostředí poskytovatelů osobní asistence tak, aby byla pokryta poptávka od rodičů dětí se zdravotním postižením
• Propojení osobní asistence s pečovatelskou službou a domácí ošetřovatelskou službou Home care.
• V rámci komunitního plánování zavést „nabídku své práce“ od pracovníků ,kteří skončili např. z důvodu financí od ÚP.
• Očekává se také lepší komunikace s úřady, lékaři a učiteli a lepší finanční ohodnocení asistentek.

Další výstupy Pracovního semináře budou rozpracovány a zveřejněny do 31.7.2010 na www.czplk.cz

Dne 17.5.2010 zapsala Mgr. Jana Havlová