Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o.p.s.

"Po operaci jsem mohla jenom hýbat očima. Dnes už si ohřeji oběd, najím se, obleču," popisuje Dagmar Jankovská svůj nelehký úděl. S manželem se před řadou let rozešli, bydlí v rodinném domě, a tak je odkázaná na pomoc osobních asistentek. "Pomáhá mi syn, dělá co může, ale chodí do zaměstnání," vysvětluje.
Pomoc školených asistentek byla nejprve velice důležitá pro psychiku Dagmar. "Nejčastěji se nemocní zabývají otázkou "proč právě já?". Abychom dokázali pomoci, absolvovali jsme kurzy psychoterapie," říká Jana Svíčková, jedna ze tří osobních asistentek, které Dagmar Jankovské pomáhají. Dalším úskalím jsou například konflikty, které pramení z toho, že rodinní příslušníci nemocného chodí do zaměstnání a ačkoliv se snaží, úplně se postarat nemohou. "Pak vysvětlujeme, že rodina dělá, co může," podotýká Jana Svíčková z Centra pro zdravotně postižené Libereckého kraje, které osobní asistenci zajišťuje.
"Vlastní cestu jsem našla díky děvčatům. Jana Svíčková, Martina Lasabová a Lucie Smolová mi pomohly natolik, že věřím, že brzy začnu chodit," prohlašuje Dagmar Jankovská. Právě se totiž vrátila z rekondičního pobytu v Kladrubech, kde se její zdravotní stav zlepšil. " Kdyby nebylo nařízení ministra zdravotnictví, že rekondice mohou trvat maximálně měsíc, tak bych při delším pobytu udělala možná i první kroky," posteskla si Dagmar.
Služby osobní asistence podporuje českolipská radnice každoročně ze svého rozpočtu. V letošním roce dává 200 tisíc korun.
EVA VLASTNÍKOVÁ